aneb zápisky z kuchyňského bitevního pole a jiné

Osteria del Bocc

1. srpna 2008 v 9:42 | schnytlik |  Zápisník
Minulý pátek jsme měli příležitost navštívit vesničku Arcumeggia (Lombardie, oblast Varese). Malá obec o třiceti obyvatelích se tváří jako by se v ní zastavil čas a přesto je plná turistů. Co je tam láká? Starobylá stavení zdobená freskami. Vesnička byla v 50. letech vybrána místním úřadem pro turismus jako místo exhibice "Malíři na dovolené", která upoutala pozornost tehdy významných italských výtvarníků (Achille Funi, Eugenio Tomiolo, Bruno Saetti, atd.).
Cesta k této raritě je dost adrenalinovým sportem. Jednoproudová asi 3km dlouhá serpentina skutečně ověří vaše řidičské schopnosti, ale ten zážitek fakt stojí za to. Procházíte se asi hodinku v doprovodu audio-průvodce (k zapůjčení za pouhá 2Eura) a pak ještě hodinku sami a nakukujete do všech nádvoříček a za každý roh, jestli tam neobjevíte nějaký obraz. Kdo hledá, ten najde!
A proč se o tomto místě plkám tady? Protože jsem tam ochutnala pravou domácí italskou kuchyni! Ve vesnici jsou celkem dvě restaurace. Jedna nabízí terásku s výhledem a snad i možnost ubytování, ale tu jsme vynechali. Vydali jsme se vzhůru po kamenných cestičkách k malinkatému lokálku.
Osteria del Bocc - byla v době oběda narvaná k prasknutí místními. To je dobré znamení, ne? Když je to dost dobré pro místní… Mno, problém nastal se stolem. Jako cizáci jsme byli vykázání k sezení venku, uvnitř naprosto bez šance. Druhým malým mínusem byla komunikace s naší servírkou. Dvanáctiletá slečna neuměla ani anglicky, ani německy. Ale chytrá byla, to zase jóó. Přistoupila k tabuli, ukázala na položku a my odpovídali uno/due.
Slečna začala nosit na stůl. Nejprve perfektně vyžehlený a čistý ubrus, papírové prostírání, skleničky a domácí čerství chléb. Láhev vody a ¼ l vína. Jako primi piatti se podávají zapečené těstoviny s bešamelem, tomatovou omáčkou a mletým masem.
Secondi piatti se skládá buď z přírodního telecího plátku a misky salátu nebo bresaoly s olivovým olejem a pepříkem, plátky sýra a čerstvách rajčátek.
Nakonec si ještě pochutnáváme na výborném espressu. Sakumprdum nám útrata dělá 24 eur. Pokud bychom nebyli autem, v ceně by byla i druhá karafka vína. Dlouho se nám nestalo, že bychom za tolik muziky platili tak málo. A prostředí bylo prostě k nezaplacení!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama