aneb zápisky z kuchyňského bitevního pole a jiné

Podzim ťuká na dveře...

10. září 2008 v 21:03 | schnytlik |  Mimo mísu
S létem jsem se už rozloučila, ale podzim se stále nechtěl přihlásit o slovo. Pravda, sem tam byl sychravý den, ale ještě to nebylo to pravé ořechové. Tento týden se vše změnilo.
V noci je zima jak v ruském filmu, musela jsem zalovit na dně skříně a natáhnout pyžamo s nohavicema tak dlouhýma, že o ně škobrtám, a rukávy nepatřičné délky - v podstatě slouží jako rukavice. Sousedovic auto se po ránu třpytí krůpějemi, nad městem se vznáší šedavý oblak a slunce svítí z podivného úhlu.
Už i veverky si dělají zásoby.
Nevím, kde ty ořechy kradou, potvory zrzavý, protože široko daleko není jediná líska. A kde tahle černá krasavice našla vlašák, je mi taky záhadou...
Stromy prozatím vystavují na obdiv svou největší pýchu, ale je na nich znát jistá únava. Zkrátka a dobře, podzim se pomalu ale jistě plíží.
Snad s výjimkou kratších dnů a chladných nocí a rán, nemůžu podzimu nic vytknout. Miluju procházky přírodou, která voní zase trochu jinak, trochu víc zemitě, obzvlášť když mi zlatavé a červené listí šustí pod nohama.
Kochám se keři obsypanými rudými šípky, kapsy si nacpávám spadanými kaštany a když se poštěstí a najdu nějaké obzvláště vybarvené listí, tak i to si odnáším domů.
A taky už uzrály tyhle práskací kuličky. Jako malá jsem je rvala plnými hrstmi, šup s nima na zem, hups, prásk. Nejlépe v těsné blízkosti kaluže a tím vytáčela mámu cestou do školky k naprosté nepříčetnosti. (Mami, promiň.) Když se nikdo moc nekouká, dělám to dodnes :)))
Po dnešním velmi náročném dni, zas ta škola, ach jo!, jsem měla potřebu trochu vypustit. Na letničky v truhlíku za oknem už nebyla radost pohledět. Vzala jsem útokem květinářství a nakoupila lehkému mrazíku odolné rostlinky.
Doma jsem se s obrovskou radostí a požitkem pohrabala v hlíně, od sousedů si "vypůjčila" několik kalichů mochyně (přečuhovali přes plot, no ;)). A dílko bylo dokonáno. Téměř. S Koblížkem vedeme často diskuze o tom, zda trpaslíci a jim příbuzní, na zahradu patří nebo ne, a já tvrdím, že ne.
Ale těmhle střapatým strašákům do zelí a ježkům jsem prostě nemohla odolat :D
Tak mě napadá. Propadáte "masáži" sezónně vyzdobených výloh a výrobců/prodejců různých blbinek? Nebo jsem v tom sama, jak ten kůl v plotě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dana Dana | E-mail | Web | 11. září 2008 v 7:31 | Reagovat

Dobrý den, děkuji za včerejší připomínky k mému blogu. Když si prohlížm ten Váš a vidím ty nádherné fotky, trochu se stydím ... Ale pokusím se to napravit. Hezký den Dana

2 Papaja Papaja | Web | 11. září 2008 v 9:39 | Reagovat

Teda šnitlíčku, to jsou fotky jedna báseň! Řekla bych, že na podzim je nejvíce příležitostí k focení. Já se na to moc těším.

Z práskacích kuliček jsme doma dlouhá léta mívali živý plot a také jsem si denně musela šlápnout :-)))

Ta veveruša je takový malý "somálec". Chtěla by trochu na zimu vykrmit. :-)

Kdybych měla truhlíček kam dát, určitě bych propadla. Vřes vydrží i chladné počasí a já miluju takové ty ježečky a blbinky ze slámy a větviček.

Písni mi, prosím, na mailík (dole na webu)

P. :-)))

3 Tychi Tychi | Web | 11. září 2008 v 13:06 | Reagovat

Dneska mě to vytáhlo ven, sluníčko a vzudch..parádní podzim. Letničky nám tu vždycky drží dlouho, takže vřes si užívám jen na záhonku. A na blbinky ze šustí a jiných přírodnin se kouknu ráda, ale nekupuju, nějak na to nemám tu správnou chuť(o:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama