aneb zápisky z kuchyňského bitevního pole a jiné

Africkoevrospké snoubení

15. října 2008 v 17:42 | schnytlik |  Zápisník
Představte si malou vesničku poblíž Würzburgu, jejíž historie sahá do dob středověku. Sluneční paprsky jsou ještě hřejivé a tak neváháte a prošmejdíte kdejaký kout.

Nahlédnete třeba i tam, kde možná chvíli zaváháte, zda budova KUKu (Kulturní a umělecké centrum) se svým okolím ladí.
Nakrmíte už tak dost tlusté kačeny chlebem zbylým od svačiny, pokocháte se zamilovanými holuby a zjistíte, že jste sami děsně hladoví.


Vyrážíte na lov a nacházíte útulnou restauraci, která patří vinařství Himmelstoss. Interiér střídmý, tradiční. I obsluhující personál obléká dindrl. O to větší je pak vaše překvapení, když otevřete jídelní lístek. Samozřejmě narazíte na několik klasických německých specialit, byť trochu moderněji pojatých. Co byste ale určitě nečekali je nabídka AFRICKÉHO menu. Volba byla jasná. Museli jsme ochutnat :D
Na rozjezd k bublinám a koktejlu (papájový džus s vanilkou a sektem) dostáváme květináček s lahodnou sýrovou pomazánkou a tři ochucené kopečky másla, resp. sádla. Vezměme to podle barev semaforu: červené máslo je ochucené sušenými rajčaty a z talířku mizí raketovou rychlostí. Skoro jsme se o něj poprali a dneska jsem ho musela umíchat doma :) Žluté je máslo pomerančové. Lehce sladkokyselé, vonící čerstvými pomeranči a přikořeněné směsí pepřů. Koblížkovým favoritem číslo dva je kulka zelená. Bylinkami ochucené sádlo. Ochucení bylo dost nevýrazné, spíš pro barvu a odhaduju, že v něm byla petrželka.
Amouse bouche přichází na řadu zhruba v polovině sklenky aperitivu. Studená polévka z papáji, s uzeným lososem a kokosovou smetanovou čepicí navch, quiche ze sladkých brambor, sulc z lišek s tatarem z červené řepy a plátkem černého sladkého afrického chleba, kysaná smetana s koriandrem. Na první pohled velice prapodivná kombinace všeho možného. Na jazyku se chutě vzájemně doplňují a pokud postupujete po směru hodinových ručiček natrénujete si chuťové buňky na koncert chutí, který bude následovat.
Carpaccio z mečouna se zálivkou z marakuji a salát z cizrny a květáku v Injera palačince. Plátky ryby byly pevné, ale jemňounké a spolu s exotickou zálivkou naprosto dokonalé. Injera se na jazyku rozplývala, květákový salát s majonézou byl aromatický, lehký a nemohla jsem přijít na to, které koření jej dělá tak zajímavým. Malinko připomínal mou bílou rajskou polévku. Nakonec jsme se museli zeptat. Servírka se během dvou minut vrátila s pixlou kořenící směsí - red curry (nikoli thaiská), na etiketě chilli papričky, badyán a ještě něco, co si samozřejmě už nepamatuju. Tu cizrnu bych příště vynechala.
Keňská rajčatová polévka byla dost pikantní, ale ostrost stíraly plátky banánů a krémová pěna na vrchu. K tomu ohněm ožehnutá chapati placka namotaná na dřevěnou hůlku. Křupavá, kouřová, prostě mňam.
Krevetový špíz na jablečno-maniokové placičce se sametově hebkou omáčkou z odvaru keňského koření a čokoládo-balsamikovou redukcí. Tak tohle byl asi zlatý hřeb oběda. Krevetky slaďounké, krásně křupavé, žádná guma. Placky hutné a chutné, opravdu jablečné. Obě omáčky laskaly chuťové pohárky a nutily nás krájet na co nejmenší kousky krevet i placky, které jsme pak zalévali nejprve jednou, pak druhou, míchali je dohromady... Tu keňskou asi dohromady nedám, ale tu čokoládovou musím! :)
Bobotie z telecího masa, glazovaná křepelčí prsíčka, mango-curry omáčka a arašídové Ugali. Bobotie (v ramekinu) mi přišlo jako chuťově velice zajímavé - kombinace telecího, arašídů a rozinek, Koblížkovi nikoli (nemá rád rozinky, a tady byly dost výrazné). Kvalitu křepelčích prs dokazuje fakt, že v nestřeženém okamžiku mi Koblížek jedno zcizil :) Ugali je dost netradiční příloha a byť je chuťově nevýrazná (doladíme kořením :D), asi vyzkouším jako překvapující prvek při vykrmování návštěv.
Na závěr nám byla naservírovaná hruška Helena v africkém podání, tj. s čokoládovou krémovou omáčkou, které na pikantnosti přidal kardamon, a zmrzlinou z kysané smetany.
Nenápadně si povoluji pásek neb jsem přecpaná k prasknutí. Nicméně presíčko si dám a k němu i malé z trouby, které chutná tak dobře, jak vypadá :)
Nakrmena, napojena, spokojena. Moc se mi líbí, že se šéfkuchař nebojí experimentovat a je svůj. Navíc vám pokrmy servíruje milá obsluha, o které vlastně skoro nevíte a která nikdy nezapomene na úsměv. Co víc si přát? Snad jen to, aby si za lahev vína neúčtovali víc než trojnásobek ceny, za kterou ji prodávají ve vinotéce :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Koblížek Koblížek | 15. října 2008 v 21:23 | Reagovat

Já si přeji více  kuchaři  takový !

2 kolíček kolíček | Web | 16. října 2008 v 10:46 | Reagovat

A může mi někdo říct, proč jsem tam nebyl??? Paráda, ještě teď mi z těch popisů dobrot tečou sliny... To mám z toho, že místo snídaně čtu Váš článek - dobře mi tak! Zdravím :o)) PS: hodně štěstí při "vykrmování návštěv" - ale bacha ať to nepřeženete, taky by se mohlo stát, že návštěva neodejde a to je pak peklo :o)))

3 Cutie Cutie | Web | 16. října 2008 v 12:21 | Reagovat

Moc pěkné počtení...akorát jsem si to měla přečíst až po obědě:-D

4 Papaja Papaja | Web | 17. října 2008 v 10:41 | Reagovat

Tak se mi konečně podařilo ty dobroty přečíst do konce! Krása. Moc ráda bych to ochutnala, máš to hezky nafocené a pěkně popsané, Šnytlíčku :-)))

P.

5 vilemína vilemína | E-mail | Web | 17. října 2008 v 14:02 | Reagovat

Tak to jsou skvělé úlovky. Zajímalo by mě, jak se do té tradiční hospody Afrika dostala? Pěkný exotický výlet pro labužníky... a těším se na zprávy o čokoládové omáčce!

6 schnytlik schnytlik | E-mail | 17. října 2008 v 15:37 | Reagovat

Děkuji všem za milé komentíky, když tak na to teď koukám, mám taky hlad - snídaně mne čeká až za chvíli (nebyl vůbec čas) :)

Jak jsme ji našli? V autě vozíme průvodce německými restauracemi - jsou tam podniky vsech cenových kategorií z téměř každého místa. Já řídila, Koblížek studoval a tuhle našel. Tak jsme si řekli, že to aspoň pro srandu zkusíme a bylo to super! I vína mají slušná, koupili jsme hned dva kartony :)))

7 jednorožec jednorožec | 18. října 2008 v 2:05 | Reagovat

Kolem Würzburgu je hezky. Je to tak akorát místo na zastavení, dobrou večeři a přespání, když se jede autem z Anglie do Staré Vlasty.

Žádnou Afriku ani KUKu bych při těchto krátkých návštěvách osobně nevyhledával.  :-)

Afrika se mě zdá přespříliš široký kulinární pojem. Pro srovnání si představuji  "Evropské menu".  

??? Mind boggles.

8 Yva Yva | Web | 21. října 2008 v 5:00 | Reagovat

Moc pěkně popsáno a vyfoceno.  Kreativita šéfkuchaře se nedá popřít.  Už jen ta rajčatová polévka v podobě půllitříku!  Aha, takže "ugali" je něco jako italská polenta neboli kukuřičná kaše, v tomto případě ochucená arašídy?  Placky "injera" jsem si zamilovala, když nás etiopská přítelkyně pozvala poprvé na tradiční večeři.  Nezvyklé chutě a kombinace přísad se proměnily v jídlo, na které ještě dodned s chutí vzpomínám. :o)

9 Yva Yva | 21. října 2008 v 5:04 | Reagovat

Omlouvám se za opakovaný komentář.  :o)

10 schnytlik schnytlik | E-mail | 21. října 2008 v 8:54 | Reagovat

to 1R: chápu, že hlava to nebere, jen v dobrém samo,  ;) Jako "evropské menu" si můžeme představit výběr známých pokrmů z různých evropských zemí, bohužel z britských ostrovů nic. A všeobecně africké proto, že kuchař využil jídla typická pro různé africké země a ta "evropská" kořením "poafričil" (nebo africká poevropštěl?)

11 schnytlik schnytlik | E-mail | 21. října 2008 v 9:03 | Reagovat

Yvo, přesně tak. Ugali by se dalo přirovnat k polentě, jen s tím rozdílem, že z "kaše" jsou strávníky tvořeny kuličky, které se v omáčce namáčí. V tomto případě už byla kulička připravená, obalená v nasucho pražené arašídové drti. Nejspíš proto, že místní by se tvářili podivně, kdyby měli jíst rukama :)))

12 jednorožec jednorožec | 22. října 2008 v 15:03 | Reagovat

"bohužel z britských ostrovů nic"

[usedavý pláč]

Ani rosbíf ne?

13 schnytlik schnytlik | E-mail | 22. října 2008 v 16:40 | Reagovat

1R: ten teda nemaj, ale prý se jídelák mění, takže třeba příště? :)

A rosbífem jste mě poškádlil, asi naložíme :)))

14 Maca Maca | E-mail | Web | 18. ledna 2012 v 15:19 | Reagovat

máte pěkný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama