aneb zápisky z kuchyňského bitevního pole a jiné

Cannstatter Wasen

7. října 2008 v 11:19 | schnytlik |  Zápisník
Byli jste někdy na Oktoberfestu? Já jsem zatím neměla tu čest. Jednak nejsem pivař (po skleničce usínám) a pak, vůbec netuším s jak velkým předstihem si člověk musí rezervovat stůl, aby si vůbec měl kde dát pivo. Ale protože se i u nás každoročně koná obdoba této věhlasné pivní slavnosti, řekla jsem si, že to očíhnu alespoň tady. V sobotu jsme za doprovodu vydatného deště nakoukli pod pokličku již 163. ročníku Cannstatter Wasenu.
Tuhle 17 dní trvající pivní slavnot, po Oktoberfestu druhá největší v Německu, bych asi přirovnala k pražské Matějské pouti s jedním velkým rozdílem.

Horské dráhy, střelnice a jiné, více či méně hrůzu nahánějící atrakce jsou v podstatě jen doprovodným programem a určené hlavně pro ty, co nemají zamluvená místa ve stanech (tak jako my).
Vydrželi jsme jen tři hodinky, ale i ty my stačily k tomu, abych si udělala obrázek o tom, jak taková akce probíhá. Mám velké pochybnosti o svých schopnostech vypít litr piva mezi jedenáctou a dvanáctou dopoledne, naládovat do sebe půlku grilovanýho kuřete nebo vepříkovo koleno.
Pokud by se mi to náhodou povedlo, na stoprocent vím, že bych nebyla schopná jakéhokoli pohybu, natož pak předvádět taneční kreace v rytmu místní "dechovky".


Byli jsme odkázáni na stánkovou stravu. Inu, dali jsme si po půlmetrovám párku (s notnou dávkou kečupu a hořčice dokonce poživatelným), žampionech s česnekovou omáčkou, která i před upíry ochrání (leda před upírem s extra vyvinutým čichem) a tradiční curry wurst, který nesměl být pro svou štiplavost prodán osobě mladší 18let (něco tak nedobrýho jsem dlouho neměla). Zapili to "mladým vínem", které chutnalo po černorybízovém džusu. Chuť jsme si spravili směsí ještě teplých, čerstvě cukrovým kabátkem potažených oříšků.
Chroupajíc oříšky jsme se pomalu vraceli k parkovišti a měli možnost vidět kluky v akci :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka_B Lucka_B | Web | 7. října 2008 v 15:44 | Reagovat

Já se přiznám, že celá naše rodina ulítává na německých, nejlépe bavorských klobáskách:-) Dáváme si je při každé návštěvě Německa na ulici (zatím byly vždy dobré) a vozíme si je i do zásoby domů, samozřejmě si k nim kupujeme i autentickou hořčici. Ale takovouhle slavnost bych asi nemusela, a to mladé pivo už vůbec ne:-)

2 schnytlik schnytlik | 7. října 2008 v 15:52 | Reagovat

Lucko: bavorský, norimberský a já nevím jaký klobásky jsou většinou dobrý, ale my vlezli do špatnýho krámu nejspíš :)

Tyhle slavnosti se naším šálkem čaje taky nestanou, ale Němci to milujou (většinou), čemuž odpovídají 2miliony návštěvníků během prvních 10 dnů (probíhá až do 12.10.). Já se ale už děsně moc těším na čokofest v prosinci :)))

3 Papaja Papaja | Web | 7. října 2008 v 16:45 | Reagovat

Myslíte 1/2 Meter Wurst? Těch si několik dáme vždy, když jsme na adventních trzích. A teď, při nedávné jednodení návštěvě Passau, jsme si je alespoň koupili v obchodě  - "Nurnberg...". Jen tak na sucho na pánvi je to skoro "ono" :-)))

Takže: Jak píše Lucka_B, neodoláme a až doma uzeniny skoro nejíme, tohle máme rádi.

Schnylíčku, já bych tyhle "slavnosti" asi taky moc nerozdejchala...

P.

:-)

4 schnytlik schnytlik | 7. října 2008 v 17:14 | Reagovat

Papajo, to je přesně on! Půlmetráček :), ale prostě byl nějakej unavenej :( Nurnberg as. norimberský si dávám ke snídani spolu s vajíčkama a toustíkem, když se někde potulujeme po hotelích :)

5 kreperat kreperat | Web | 7. října 2008 v 19:53 | Reagovat

Při Oktoberfestu bylo několik ženských znásilněno, protože byly pod vlivem alkohu bezvládné, tak napříště pozor, to jenom na okraj

A teď k věci, milá amaterská kuchařko: Nechci zapírat, že mne těši, že jsi měla takovou vytrvalost a můj román jsi přečetla celý. Protože, a to zdůrazňuju, ho píšu hlavně pro ženy. A že jsi nenašla ten recept na polévku Pin-Pin /ostatně je na str.11-13./ v  tom je právě celý smysl toho románu. Protože muž, se mým popisem inspiruje natolik, že polévku uvaří skvěle, zatímco žena, člověk bez velké představivosti a fantazie k tomu potřebuje podrobný recept. A výsledek se prakticky stejně rovná nule.

Taky mám na stránce někde recept na podkrkonošský bramborák, a tam je pro tebe podrobný i s váhou...

Ale věř, že mám ženy rád, ten román je prakticky můj způsob vyjádření lásky k nim...

6 schnytlik schnytlik | 7. října 2008 v 20:43 | Reagovat

Kreperate, myslím, že výše uvedené riziko mi nehrozí, ale i tak děkuji za upozornění :)

Co se týče podrobného popisu receptů, někdy je to nezbytné (z kila mouky a 20ml vody chleba prostě neupeču), jindy se dá fantazii uzda popustit. Recept na podkrkonošský bramborák jsem četla taky, jestli si dobře vzpomínám, dělali jsme ho doma vždy pouze ze syrových brambor, to jen tak na okraj...

Jestli je tvůj román vyjádřením lásky k ženám nevím, netroufám si hodnotit, byť je to celkem zajímavé počtení.

7 kreperat kreperat | Web | 8. října 2008 v 0:16 | Reagovat

Jsem na blogu teprve několik dní a mohu tě ubezpečit, že si mne už ženy daly do svých oblíbených stránek, ty, které mají smysl pro humor, autor není hrdina, to nezapomeň, napsal jsem i jiné knihy, můžeš je najít v knihovně, kde autor není hulvát, jak píšeš.

A ten  bramborák se tam v rodinách skutečně dělal z brambor napůl, zkus a poznáš. Pochopitelně vím, jak se dělá normální bramborák, že ze syrových brambor, to ví každej

ale je to vlastně jedno, nemluvíme stejnou řečí...

8 schnytlik schnytlik | 8. října 2008 v 7:54 | Reagovat

Kreperate, náš podkrokonošský bramborák byl vždy ze syrových brambor, ani prababička nemíchala vařené se syrovýma. A vůbec netuším, proč máš potřebu mne zde urážet. Nikde jsem nenapsala, že autor je hulvát, přečti si ten koment pořádně a nehledej za ním nic víc, než co tam stojí.

9 Lucka_B Lucka_B | Web | 9. října 2008 v 8:46 | Reagovat

Půlmetráček jsme měli loni v Norimberku také, zejména manžel jím byl nadšen, na mě to bylo přece jenom už moc velké (pravda po předchozí nadměrné konzumaci norimberských perníčků:-).

10 Dana Dana | E-mail | Web | 11. října 2008 v 20:40 | Reagovat

Jezdím pravidelně na pivní slavnosti do Waldsassenu a musím, říct, že vždycky je to super. Jak kvalita piva, tak jídla (obzvláště prasátko je vynikající), ale i organizace. Jednou jsem tam zažila celkem slušnou průtrž mračen. Hned jak spadla poslední kapka, utřeli dosucha všechny stoly a lavice a mohlo se pokračovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama