Dýňonemoc. Myslím, že toto onemocnění je většině lidí celkem cizí. Lékařská věda ji zatím nedokáže úspěšně léčit. Devět erudovaných praktiků z deseti tvrdí, že se jedná o chorobu sezonní, podobně jako senná rýma. Kdy a jak se projevuje? Obsesivní myšlenky zaobírající se výhradně dýní a jejím zpracováním se začínají u těchto pacientů objevovat začátkem září. Většina postižených tyto myšlenky také realizuje, což jejich nejbližší okolí považuje za vůbec nejhorší příznak. Nemocný totiž své bližní terorizuje téměř každodenní přípravou krmě, jejíž podstatnou součástí je v podstatě jakýkoliv druh dýně. Zároveň se dožaduje účasti na akcích, které vedou k setkávání se stejně nemocnými a objevování nových druhů dýní, tykví, patizonů a produktů z nich.
A když už jsme u těch dýňových produktů, tak bych se asi měla pochlubit svými úlovky.
Začnu jedním z objevů sezony: Sweet Dumpling je bílá krasavice se zeleným žíháním.
Je to malý šmudla, ale při jeho ochutnání jsem šla do kolen. Tak nádhernou medovou vůni nemá žádná z dosud ochutnaných dýní/tykví. Jestli je nějaká vhodná pro sladkou úpravu, pak je to tahle. Udělala jsem malý hokus-pokus-test. Nastrouhala jsem ji, rozdělila na čtyři díly. Připravila listové těsto na šátečky, rozpálila troubu na 180°C. Kombinace byly následující: dýně + skořice + vlašský ořech, dýně s kokosem, dýně a sušená švestka, dýně a med.
Uhňácala jsem skoro úhledné šátečky a dala péct dozlatova. Nechala vychladnout a jala se ochutnávat. Absolutně nejlepší kombinací byla ta nejjednodušší. Dýně a med. Jeden přes druhého nekřičel, krásně se doplňovali. Na druhém místě se umístila várka se skořicí a ořechy. Mám poznamenáno, že příště přístrouhnu jablíčko nebo zakápnu citronovou šťávou. Kokos a sušená švestka. Tak to byl vyloženě přehmat, obojí je příliš aromatické a zabíjí chuť téhle delikátní dýně. Možná by ale mohlo dobře fungovat s něčím méně zajímavým.
Pokračovat můžeme dalším exemplářem. Dýní zvanou Chameleon. Barvami hýří, až oči přecházejí.
Tento kousek u mne skončil kvůli průvodní ceduli, kde psali, že je velice chutný i za syrova a hodí se do salátů. Tak to pěkně kecali! Pravda, je sice šťavnatější než ostatní, ale tvrdý jak beton a v zeleninovém salátu by mne nepotěšil. Výborný byl ale gratinovaný (stejný postup jako u brambor). Foto nemám, zmizel dřív než jsem dobila baterii :)
Taky jsem se nachala nalákat na dýňový likér a sekt. Byla jsem z toho, že to někdo vyrábí ,tak paf, že jsem si ani nevšimla, že to je celý chemický. Zjistila jsem při domácí degustaci. Likér připomínal lacinou broskvovou, jen kapánek víc obarvenou. Blééé. Znáte rychlý špunty? Tak asi tak chutnal sekt. Vlastně křivdím špuntům, protože ty aspoň bublaj :(
Úchvatný je olej z dýňových semínek. Momentálně jsem ve stádiu, kdy si jím pokapávám chleba ke snídani :) Občas ho alternuje některá ze zakoupených marmelád. Zejména u té dýňovo-rakytníkové mne trochu mrzí, že jsem koupila jen malinkou skleničku.
Jak vidíte i já jsem touto chorobou onemocněla. Dýňová sezona je v plném proudu a proto své okolí žádám o patřičnou dávku trpělivosti. Jsem si téměř jistá, že ve chvíli, kdy se z obchodů vytratí dýně, moje choroba ustoupí do pozadí (tedy alespoň do příští sezony). Na závěr bych chtěla poděkovat Terezce, která mi pomohla můj problém pojmenovat a všem stejně postiženým popřát hodně štěstí a zdaru v realizaci dýňových nápadů.
ichko | 2. října 2008 v 19:28 |
dýňonemocí nebo spíš tykvonemocí(musím ještě započítat cukety a patizony) trpím několik let, a ostatní touto nemocí nanakažená populace nechápe a jen si klepe na čelo, u mě bohužel tato nemoc neustoupí ani v zimě, neboť hamtám semínka na příští rok, letos mám ještě jednu muškátovou dýni od loňska a chystám se ji vyzkoušet zda bude ještě jedlá