aneb zápisky z kuchyňského bitevního pole a jiné

Husa svatého Martina a jak to všechno vlastně dopadlo.

12. listopadu 2008 v 20:49 | schnytlik |  Drůbež
Sedím tu, sedím, na monitor tupě hledím a od večera narvaný břuch si hladím.
Chmm, rýmování mi moc nejde, tak toho radši nechám a podám slíbené, snad dostatečně podrobné, hlášení o včerejší večeři k uctění sv. Martina. Jak jsem již zmiňovala, celá tahle hurááá akce vznikla na základě Koblížkova přání pozvat kolegy na večeři. Jako správná hospodyně (chachacha) jsem se k nově vzniklé situaci postavila čelem a myslím, že to nedopadlo nejhůř ;)
Kaštan je in, kaštan frčí, skončil u nás na pekáči. No ne tak docela, ale rozhodně hrál jednu z hlavních rolí v každém jednání našeho malého "kuchařského" představení. Miluju vůni pečených kaštanů a každý rok neodolám a pytlíček si koupím u pouličních prodavačů i přesto, že mi vlastně jejich produkty jen a pouze prudce voní. Mám dojem, že jejich kaštánci jsou přepečení a tudíž vysušení a chutnají tak nějak nijak. Když se mi ale dostanou pod ruce kaštany ještě živé, neodolám a koupím jich moc a hodně. Jediným problémem je jejich louskání, resp. loupání. Jde to pomalu a z tuha, ale výsledek stojí za to. Zatím nejosvědčenějším způsobem na překonání překážek v podobě hnědé pevné a světlejší chlupaté slupky je naříznutí od horní špičaté chocholky dolů, vhození malé dávky na pět minut do vroucí vody, vylovení a urychlené oloupání. Postup opakujeme tak dlouho, dokud máme kaštany. Kaštanů máme plnou mísu a co teď s nima?
Kaštanové cappuccino čili polévka
100g kaštanů, z misky těch poctivě den předem oloupaných
500 ml kuřecího vývaru, domácího (z kostičkovanýho jsem neměla odvahu vyzkoušet)
250 ml smetany ke šlehání
1 lžíce garam masaly (plus 4 špetky na zdobení)
sůl
Do rendlíku dáme vývar pomalu se táhnout spolu s kaštany na tak dlouho, než se množství tekutiny zredukuje na polovinu. Čím pomaleji, tím lépe, ale přes hodinu bych to netahala, ať nejsou kaštánci úplně vyšťavení :) Tyčovým mixérem rozmixujeme, vmícháme garam masalu. Pokud budeme cítit potřebu přisolit, přisolíme, ale upřímně, já tu potřebu nemívám :) Do směsi vlijeme smetanu, promícháme mixérem, který vytvoří krásnou pěnu, nalijeme do šálků, povrch lehce ozdobíme špetičkou garam masaly a neseme na stůl. Zapíjíme vínem s bublinkami.
Tak zbavili jsme se prvních 100g z celkem kila kaštanů (původní váha 2kg, ale 50%je odpad, chjo) a co s tím zbytkem?
Další třičtvrtěkilčo padlo na naplnění této husí oblůdky, které jsme zatím nevymysleli jméno.
K přípravě bezejmenné jsem použila:
zmíněné kaštany (750g)
150g v koňaku naložených sušených švestek
350g oloupaných, odjádřincovaných nakyslých jablíček (Boskopf-Äpfel)
lžíci anýzových semínek
lžíci teď už sušeného tymiánu
kousek skořice
dva bobkové listy
hóóódně soli
něco pepře
koňak z naložených švestek
vodu z vodovodu
husu o čisté váze 3,5kg
Pročetla jsem snad všechny možné i nemožné rady a návody, jak upéct tu nejdokonalejší husu. Z každého jsem si vyzobla tu kousek, tam trochu a nakonec to všechno nějak splácala dohromady. Husu jsem připravila o přebytečný vnitřní tuk, vybrala vložené vnitřnosti a krček a řádně nasolila zvenku, zevnitř, v kožních záhybech, no prostě všude :), den před tím Slavným dnem. Zabalila do folie a šoupla zpět do chladícího zařízení, které se při takových událostech zdá být nepatřičně malé.
V den D přesně v 15.30 jsem obludného ptáka vyndala z lednice a jala se jeho břišní a hrudní dutinu plnit směsí švestek, jablek a kaštanů, řádně promíchanou s anýzovými semínky a tymiánem. Někam doprostřed, to je jen odhad, jsem vložila skořici a bobkové listy. Vzhledem k tomu, že mi, mimo spoustu jiných děsně důležitých věcí, ve vybavení domácnosti stále chybí režná nit a rázná jehla, spíchla jsem husičce horní i dolní otvor jehlami na mini špízky.
V 15.45 jsem nastavila troubu na 220°C, v době prostojové jsem našeho hlavního aktéra popepřila pepřem černým a uložila na plechové lůžko. Následně, tj. v 16.00, putoval do již rozžhavené trouby, kde se potil v záři jakýchsi lampiček dobrých 15 minut. Vypotil zhruba 300ml sádla a opálila se mu křídla! To jsem slila, husou zakvedlala, aby se mi odlepila od podložky, podlila vodou. Teplotu jsem snížila na 130°C, pekáček zkusmo obalila alobalem a dala dál péct.
Asi po čtvrtém urputném boji se vzpurným alobalem, řekněme hodinu od snížení teploty, kdy jsem se snažila husičku podlít, odebrat vypocené sádlo a tak, jsem to vzdala. Husa zůstala odkrytá, s občasným promaštěním bledé kožky trochou výpeku a otáčením z jednoho boku na druhý, aby nevznikly škaredé proleženiny, po celé dlouhé dvě hodiny.
Husa byla stále bledá :( Následovalo opětovné zvýšení teploty na 220°C, milou husu jsem pomašlovala koňakem, který zbyl po švestkách, vrátila do trouby. Po pěti minutách tak zaujatého pozorování, až mi polévka přetekla z hrnku :(, jsem husu otočila, potřela z druhé strany a postup opakovala. Pravda bez dalšího očumování, musela jsem čistit sporák.
Husu jsem vytáhla, vykuchala, plňku dala do misky. Troubu nastavila na teplotu udržovací, husu i nádivku tam vrátila a věnovala se jiným, neméně důležitým úkonům jako třeba příprava omáčky a příloh - zelí, rösti.
Přiznávám, podávané jablíčkové červené zelí bylo kupované, ale od prima místního minivýrobce, takže stačilo jen ohřát :)
Rösti jsou kapitola sama o sobě, takže jen stručně. Nejraději je máme z brambor syrových a tak stačilo nového kuchyňského pomocníka nechat brambory nastrouhat nahrubo, osolila, vyždímala a opekla na prasečím sádýlku :)
Omáčce jsem věnovala trošinku více času, s její přípravou jsem začala též den předem. Děsně nerada vyhazuju poživatiny a tak, vnitřnosti a husí krček posloužily na vývar (k tomu mrkvička, cibul, řapíkatý celer, tymián, celý krásně černý pepř). V závěrečné fázi se dvě jemně pokrájené cibulky opálily na troše tuku z husy, podusily v panáčku koňaku a na konec přišel čas vývaru. Z původního množství jednoho litříku jsem redukovala na méně než polovinu, propasírovala, přisolila a bylo hotovo :) Stačilo jen nanosit na stůl a s chutí se zakousnout.
Ptáte se co s posledními 150g kaštánků? Dezert přeci! Ač připravený, řada na něj nedošla (povíme si o něm příště). Ve třech lidech, jeden z pozvaných pro pracovní záležitosti se nemohl dostavit, jsme husičku a vše kolem ní spořádali do posledního sousta. Tahle kůstka je naprosto jasným důkazem, že ani sousedovic Žeryk by se za takhle odvedenou práci (přežrání se) stydět nemusel!
Mimochodem, víte, že podle barvy prsní kosti naši předci předpovídali, jaká bude zima? Zkusíte si tipnout, co by řekli, při pohledu na tuhle krasavici, že nás čeká za zimu?
PS: Dost mě mrzí, že nemám podrobnější fotodokumentaci, ale před osobami neznalými mé úchylky (čti focení žvance) se stydím, tak snad při příští příležitosti doplním.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 13. listopadu 2008 v 1:00 | Reagovat

Bravo! Jak je taková povedená husa tuhá v porovnání s jinými masy? Já jsem měla naposledy tu čest v dětství a měkoučké masíčko to teda fakt nebylo.

2 schnytlik schnytlik | E-mail | 13. listopadu 2008 v 7:00 | Reagovat

Jani, bylo šťavnaté, ale tužší, na vlákna se teda jako kuřecí nerozpadalo, člověk prostě musí zapojit žvýkací svaly :) O víkendu jsme ochutnali hospodskou, slavily se narozeniny, byla děsně vysušená a taky tuhá, takže odhaduju, že to je prostě povaha masa :) Napadá mě ještě víc snížit teplotu a nechat delší dobu, ale to vyzkouším až příště :D

3 mish mish | E-mail | Web | 13. listopadu 2008 v 9:26 | Reagovat

Vypadá to, žes to zvládla na jedničku, ani se mi nechce věřit, že to byla premiéra :). A ten chudák zbytek hledící smutně z okna... Vypadá to spíš na halloween než na svátek svatého Martina :)

4 Bali Bali | Web | 13. listopadu 2008 v 13:30 | Reagovat

Fuj husa! Nejlepší je kuře! Možná další adeptka na autorku nějaké kuchařky?

5 DolceVita DolceVita | Web | 13. listopadu 2008 v 15:23 | Reagovat

Parádní husí pečínka! Ta se tedy povedla :-) To nemluvím ani o pěkných fotografiích.

6 Tea Tea | 13. listopadu 2008 v 17:29 | Reagovat

Gratuluji, jsem ráda, že se povedlo ! A taky se mi nechce věřit, že je to jen pouhopouhá premiéra. :-) Necítím se být čarodějkou, pátrající v okousaných kostičkách, ale barvy jsou podzimní, do zrzava, do hněda, nic zimního, takže zima bude mírná, netřeba dělat nějaké výjimečné zásoby. A podle toho, jak ta kůstka hledí přes mříže do blízké či daleké budoucnosti, není třeba se obávat věcí příštích....;-)

7 Bali Bali | Web | 13. listopadu 2008 v 19:28 | Reagovat

Schnytliku, komentář od "Bali" ohledně hnusné husy, není můj. Někdo si půjčil můj nick a napsal ptákoviny na více blogů.

I když jsem minule psala, že mám radši kachničku, věř, že husu taky snim, možná radši než to kuře. Tedy, není-li kuřátko domácí.

Povedla se ti nádherně. Nevíc jí to ale stejně sluší na té mříži :-)))

8 luckydina luckydina | 13. listopadu 2008 v 20:29 | Reagovat

husa se povedla, stejně kaštany v chlupatým kožíšku vypadí jak ježovka, taky je nerada loupu

9 Papaja Papaja | Web | 14. listopadu 2008 v 8:46 | Reagovat

Schnylíčku: Já měla první pečené kaštany v sobotu! A k tomu kousek srnce a také s kaštany - to byla dobrota!

Jak víš, husa mi moc neříká. Ale Tvoje fotky jsou vynikající, v tomto článku obzvláště! :-))) S tím menu sis poradila výborně.

P.

:-)))

10 Pivli Pivli | E-mail | Web | 14. listopadu 2008 v 23:58 | Reagovat

Gratuluji!!! Parádní recept (až na anýz - ten moc nemusím), husička na fotce vypadá krásně upečená. Nepochybuji, že stejně jako kaštanový krém měla úspěch. Kolega z práce udělal chybu, že nedorazil.

Husí kost jsem vůbec neidentifikovala, přemýlela jsem, co je to za stažené zvíře. :-)))

Podle kosti bych řekla, že zima bude tuhá. Ale to jen hádám. :-)))

11 schnytlik schnytlik | E-mail | 15. listopadu 2008 v 8:48 | Reagovat

mish, chudák zbytek je jen naprosto nefotogenická ohlodaná kost, ale takhle jí to sluší, ne? K oslavám Martina patří i lampiónové průvody (zapomněla jsem ale proč), ale hezky o tom píše chillijulie :)

12 schnytlik schnytlik | E-mail | 15. listopadu 2008 v 8:48 | Reagovat

DolceVito, díky :)

13 schnytlik schnytlik | E-mail | 15. listopadu 2008 v 8:52 | Reagovat

Teo, fakt premiéra, nekecám :) Navíc takový parádní výklad! My se u stolu taky dohadovali a nakonec jsme usoudili, že to bude fifty-fifty :)

14 schnytlik schnytlik | E-mail | 15. listopadu 2008 v 8:55 | Reagovat

Bali, falešná Bali snad dá pokoj! U nás se drůbeži moc nedaří, raději si dáme opravdický maso :)

15 schnytlik schnytlik | E-mail | 15. listopadu 2008 v 8:57 | Reagovat

Luckydino, někdo by měl vymyslet nějakou fintu nebo udělátko na ty potvorný, ale tak strašně dobrý, kaštany :)

16 schnytlik schnytlik | E-mail | 15. listopadu 2008 v 8:59 | Reagovat

Papajo, myslím, že kaštany jsou parádní a jsou skvělými parťáky právě ke zvěřině a husičce :)

17 schnytlik schnytlik | E-mail | 15. listopadu 2008 v 9:04 | Reagovat

Pivli, dobře že nedorazil, aspoň zbylo víc na nás :D Nikdy bych nevěřila, že tu obludku sníme, navíc Koblížek zahlásil, že masa bylo MÁLO! Myslím, že i bez anýzu by se dalo nebo místo něj špetku fenyklu, já s nemůžu pomoct, ale já všechny tyhle aromatický semínka prostě miluju :)

Ad husí kost - Koblížek se mě ptal, kde jsem vzala toho medvídka a proč ho fotím k huse. Když jsem mu řekla, co to je, oznámil mi, že jsem fakt cvok :D

18 Bali Bali | Web | 15. listopadu 2008 v 11:38 | Reagovat

Myslím, že dá pokoj určitě; nejen, že se sama přiznala, dokonce se mi i omluvila ;-)

19 Ester Ester | Web | 16. listopadu 2008 v 13:28 | Reagovat

ježiš, ta kůže na vratech je hnusná :-DDD ale ta kráska v troubě...děkuju za podrobný návod, já vždycky místo husy udělám sušeninu...asi je blbá trouba (nebo hospodyňka) :-) Krásný, dík!

20 Cutie Cutie | Web | 16. listopadu 2008 v 20:54 | Reagovat

Gratuluji k premiéře, povedlo se! "Medvídek" na vratech mě pobavil :-)

21 Diny Diny | E-mail | Web | 16. listopadu 2008 v 23:16 | Reagovat

Tý jo, zavoněla až sem!!! Nádhera a ty jsi moooc šikovná!!!:)

22 schnytlik schnytlik | E-mail | 17. listopadu 2008 v 14:32 | Reagovat

Ester, to není kůže, to je kost a je strááášně krásná :) Chyba je vždy na straně vybavení, zařízení kuchyně, avšak nikdy na straně hospodyně ;) Držím palce, aby se příště husa taky povedla.

23 schnytlik schnytlik | E-mail | 17. listopadu 2008 v 14:34 | Reagovat

Cutie, díky. Medvídek kouká ven zamřížovaným oknem :) Předchozí nájemník byl paranoidní a nechal všechna okna z ulice zamřížovat :(  ale aspoň nás nikdo neukradne :D

24 schnytlik schnytlik | E-mail | 17. listopadu 2008 v 14:36 | Reagovat

Diny, děkujúúú :) Z Tvý parádní pece by byla určitě ještě voňavější...

25 Lucka_B Lucka_B | Web | 18. listopadu 2008 v 18:09 | Reagovat

Já vždycky akorát koukám a nějak nestíhám komentovat...:-) Moc pěkně se ti to povedlo i fotky jsou pěkné, ale ta kůže na mříži je bezkonkurenční, u nás by o ní byl velký zájem u našich chlupatých nájemníků:-)

26 alauda alauda | E-mail | 18. listopadu 2008 v 22:38 | Reagovat

Už delší čas jsem tichou návštěvnicí tohoto skvělého blogu. Nahlížím sem skoro každý den a je to opravdu potěšení - ale tahle husička mě tedy dostala..

Jedním slovem fantastická!!!

Moc obdivuju kulinářskou představivost, vtip, kreativitu a k tomu ještě  dar fotografického vidění i šikovné ruce. V které zahrádce takový šikovný šnitlík vyrostl?:-)

27 vilemína vilemína | E-mail | Web | 19. listopadu 2008 v 11:01 | Reagovat

Taky jsem dlouho na té mříži neviděla kost, ale kůži - ale jak by ta mohla zbýt,  že, když byla husička tak pěkně vypečená a  spořádali jste ji po zásluze celou...Gratuluji, musela s ní být dřina! A jaká že má být ta zima? Podle množství šípků a listí na stromech soudím, že tuhá...

28 schnytlik schnytlik | E-mail | 19. listopadu 2008 v 14:54 | Reagovat

Lucko_B, díky :) Ta kožená kost z martinské husy se prý pejskům dávat nemá, aby to statkářovi nepřineslo smůlu, takže na týhle by si pochutnat určitě neměli :)

29 schnytlik schnytlik | E-mail | 19. listopadu 2008 v 14:59 | Reagovat

alaudo, díky moc a jsem ráda, že již nejsi tichou návštěvnicí :)

Tenhle schnytlik, zaset v českých zemích, větrem vláčen všude možně, nakonec zakořenil u sousedů v západním Německu, pořád ještě roste :)

30 schnytlik schnytlik | E-mail | 19. listopadu 2008 v 15:04 | Reagovat

Vilemíno, opravdu nezbylo nic než kostičky :)

Pokud bude zima tuhá, pořád se ještě budeme moct natáhnout huňaté svetry a teplé ponožky a ze vnitř se ohřívat sklenkou svařeného vínka nebo punče ;)

31 tiphany tiphany | Web | 9. září 2016 v 11:26 | Reagovat

půjčky do výplaty plzeň :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama