aneb zápisky z kuchyňského bitevního pole a jiné

Houby

Jsem žlutá. Jsem krásná. Jsem hlíva citronová

6. listopadu 2008 v 16:33 | schnytlik
Mám upřímnou radost, že hádanka byla vyluštěna rychlostí kulového blesku. Papájo, zajímalo by mě, kde jsi tuhle krásnou houbičku objevila, protože já na ní v pondělí koukala jak tele na nový vrata :)))
Hlíva citronová (Pleurotus cornucopiae var. citrinopileatus) patří do stejné skupiny zázračných hub jako hlíva ústřičná. Tento kultivar je poměrně mladý a pochází z
Japonska. Je ceněná pro obsah proteinů a aminokyselin, minerálů a stopových prvků, jednoduché pěstování i v domácích podmínkách (nezkoušela jsem, ale láká mě to:) a vůbec všeobecné blahodárné účinky (ale radši se budu ládovat skutečnýma než ve formě pilulí). Dokonce proběhlo nějaké sympozium na téma užitku a pěstování těchto houbiček.
Hlíva má nádherný citronově žlutý klobouček a bělostnou nožku. Její hebký povrch láká k přejíždění prsty po klobouku, ale jsou to potvůrky křehké a snadno se lámou, takže nedoporučuju. Na krabičce stálo, že houbičky voní a chutnají jako citrony. Buď se mi zbláznily smysly nebo
pěstitel kecá. Podle mého nosu voní po hořkých mandlích. Ani při ochutnání za syrova bych tedy citrony nehádala ani náhodou a vlastně mi ani tak moc nechutnala. K pojídání ve stavu syrovém se mi víc zamlouvají tyhle houbičky s elegantníma dlouhýma nohama (tiše závidím), které mi pro změnu moc nejedou vařené :)
Při rychlé tepelné úpravě, je tato houba překvapivě jemná, lahodná, s citronovým podtónem, teda pokud to nebylo pouze kouzlem sugesce :)
Hlívu jsem zatím podrobila zatím pouze dvěma pokusům. Žádné zvířátko, ani Koblížek, při nich neutrpěla újmu. Pouze houbičky. Ty jsou bohužel prodávány v pidi krabičkách (papírových). Vlastně to bylo jedno jediné balení tohoto kultivaru v celém superhyper. Nastuduji podrobně, jak se pěstují a pak se pokusím doma přesvědčit, že určitě musíme zkusit, jestli nám taky vyrostou :)))
První pokus, kterého se jako hlavní ochutnávač zúčastnil i Koblížek, byl rychlý, jednoduchý a překvapivě děsně dobrý. Na přípravu filátka na lůžku z hlívy a řapíkatého celeru jsem potřebovala 2 stonky (řapíky) celeru, 3 jarní cibulky, 100g hlívy (klidně si příště koupím obyč :), po lžičce másla a slunečnicového oleje a šťávu z půlky limetky. Celer i cibulky jsem pokrájela na drobné plátky (kolečka), hlívu překrojila na půl. Zrudka orestovala, zakápla šťávou
a nechala krátce podusit (5 minut - než se na rajčatovém másle udělala rybka). Pokrm je již na seznamu Koblížkových oblíbenců :)))
Druhý pokus, neméně úspěšný, pouze z mého pohledu, na oběd jsem byla sama, byl v podstatě stir-fry a la thai. Rýžové nudle orestované spolu s jarní cibulkou, hlívou a paprikou, s notnou dávkou thajské zelené curry pasty a trochou kokosového mléka. Parádna pro milovníky pikantního, svěžího jídla. Navíc, perfektní alibi pro případ, že budete přistiženi(y) u pořádného "dojáku" a po tvářích se vám budou valit slzy jak hrachy. "Co bulíš?" "Nebu-bulím, to jen to jíd-dlo, fňuk, škyt, strašně pálí!" "Si to nemáš dělat, tak pálivý, ti to říkám pořád!" No, tak asi tak :)))
Hlívou ku zdraví!
Poznámka na závěr: při teplené úpravě hlíva bledne, svou krásu ztrácí s stává se v podstatě nepříliš atraktivní. Pokud chcete zdobit talíře, tak jedině syrovýma :)

Malé houbařské hody

5. září 2008 v 14:23 | schnytlik
Minulou neděli jsem absolvovala poměrně dlouhou a, nebýt dvouhodinové a velice příjemné zastávky (díky Diny :)), únavnou cestu do Čech. Proč? Čekala mne milá povinnost zdokumentovat úplně první školní den nejmladšího člena naší rodiny.
A jako bonus byl houbařský výlet. Přesvědčit zbylé členy rodiny, že houby určitě rostou, mne stálo nemalé úsilí. O samotné houby šlo až v druhé řadě, v lese se ráda procházím jen tak s foťáčkem v kapse.
Ráda si fotím ty krásně barevné "prašivice". Ač sama jsem si tomu moc nevěřila, nakonec úlovek byl poměrně slušný a tak jsme k večeři měli obligátní ale mňamózní smaženici. Pár houbiček zbylo pro nás domů.
Nemalé úsilí vynaložené k přesvědčení rodiny, že jít na houby je dobrý nápad, musíme ztrojnásobit při snaze přimět Koblížka k pozření vlastnoručně nasbíraných hub. Připravit smaženici nebo houbový guláš, rozuměj bez masa, jsem se neodvážila. Musela jsem na to jít polehoučku.
Začala jsem tím, že jsem Koblížkovi ukázala, co jsem vlastně přivezla a od každé houbičky, která čekala na zpracování jsem nechala půlku. To kdyby náhodou došlo k otravě, tak aby mohl ukázat, co vlastně snědl ;)
První v pořadí byla vydatná bramboračka. S tou už měl Koblížek zkušenost z restaurace, tak se moc nebránil. Teda malinko: "Nedávej mi tolik brambor, víš, že je nemám moc rád." A jak mu chutnalo? Asi moc, šel si nandat ještě jednou :D
Jako druhý chod byly houbové šátečky. Základ jako na smaženici, do toho přidávám, když mám, vařené kaštany. Nakonec vmíchám kysanou smetanu a petrželku. Zabalím do listového těsta a po půl hodince v troubě je z toho chutná a vydatná svačinka - chutnají mi víc vychladlé.
Otrava se nekonala. Koblížka se mi přesvědčit podařilo. Tento víkend, pokud počasí dovolí, vyrážíme do okolních lesů na houby!
 
 

Reklama