aneb zápisky z kuchyňského bitevního pole a jiné

Hovězí

Těstoviny s masovými kuličkami a rajčatovou omáčkou

4. září 2008 v 8:34 | schnytlik
Koblížek miluje italskou kuchyni. Ryby, maso, cokoliv co voní rajčaty, bazalkou, česnekem, parmezánem. Taky pizzu a těstoviny.
Koblížkův ideální týdenní jídelníček by vypadal asi takhle:
Pondělí: těstoviny s rajčatovou omáčkou
Úterý: pizza s parmskou šunkou, rajčaty, rukolou a parmezánem
Středa: ryba s rajčatovou omáčkou
Čtvrtek: těstoviny s boloňskou omáčkou
Pátek: těstoviny carbonara
Sobota: jakékoliv maso, hlavně že je s rajčatovou omáčkou
Neděle: nájezd na místní italskou restauraci
No řekněte sami, nemám já to skromného partnera? Tak málo mu stačí ke štěstí. Ač mám těstoviny moc a moc ráda, každý den je jíst nemůžu. Do měsíce bych byla asi metrická. Uznávám, že těstoviny nebyly na našem stole celý dlouhý týden, byť stoprocentně vím, že si je dopřál, když jsem nebyla doma, a tak dnes budou těstoviny podle Jamieho. Je to kompromis - těstoviny s rajskou omajdou pro Koblížka a pro mne ty masové kuličky ;)
Suroviny
na kuličky:
450g mletého hovězího (ev. směs vepřové/hovězí)
1-2 sušené chilli papričky
špetka skořice
trochu muškátového oříšku (dle chuti)
3 stroužky česneku
1 vejce (já vynechávám)
hrst strouhaného parmezánu (přidávám trochu víc)
kůra z jednoho citronu
sůl, pepř
na omáčku:
2-3 stroužky česneku olivový olej
svazek bazalky, nasekat
1 čerstvá červená chilli paprička
2 konzervy rajčat (sekaných)
lžíce octa z červeného vína
sůl, pepř
Postup:
Maso a ostatní suroviny smícháme dohromady a vytvoříme menší kuličky o průměru cca 2cm.Toto množství surovin vystačí na cca 18 kuliček. Na pánvi rozehřejeme olej a kuličky opečeme ze všech stran. Olej by měl být horký, ale ne zas moc, aby celá kuchyň a kuchař-ka nebyla poprskaná od oleje. Kuličky přendáme na talíř s papírovým ubrouskem a odložíme do tepla.
Česnek, papričku a bazalku orestujeme na olivovém oleji, přidáme rajčata, ocet a dusíme cca ½ hodiny. Přimícháme masové kuličky, podle chuti osolíme, opepříme a necháme prohřát.
Podáváme s těstovinami dle vlastního výběru, spoustou strouhaného parmezánu a sklenkou něčeho dobrého.
(recept dle knihy Besser Koch mit Jamie Oliver)

Kouzlo nechtěného aneb na plynu raději nezkoušet!

29. srpna 2008 v 15:18 | schnytlik
Dostala jsem chuť na něco echt českého. Dlouho jsem přemýšlela, co by to jako mělo být a nakonec zvítězil španělský ptáček. U babičky oblíbený nedělní oběd, ve školní jídelně jedna z mnoha ne vždy chutných UHO. Kdy jsem naposledy tuhle dobrotu vařila si ani nepamatuju, (kecám, bylo to zrovna včera ;)) a měla jsem trochu obavy, jestli se zadaří.
Ještě před obědem jsem si založila na pořádný vývar. Ani ne tak na ty španěláky, jako spíš hezky do zásoby na mrazáček. Když byl čas na odpolední kávičku, doma to vonělo k nevydržení a místo kafe jsem vypila hrnek, mno skoro dva, vývaru.
Myslím, že nemá smysl se sáhodlouze rozepisovat o tom, jak se ptáčci připravují.
Klasika - napatlat hořčicí, na to kus vejce na tvrdo, špeku, kyselé okurky, cibule.
Zabalit, sešpejlovat nebo svázat režnou nití.
Orestovat cibulku, zatáhnout maso, podlít vývarem či vodou a dusit a dusit.
Když je maso měkké, zahustit moukou rozkvedlanou ve vodě, provařit a podávat.
Tak takhle jsem to měla v plánu. Nicméně člověk míní, osud mění. Maso se pěkně dusilo už dobré dvě hodinky, ještě hodinku a bylo by hotovo. Jenže v tom volá Koblížek, že objevil pár domků, na které se určitě musíme podívat. Dobře, říkám, hodím něco na sebe a za pět minut jsem před barákem. Takže jsem se oblíkla, pozavírala okna, hledala klíče, telefon. Vběhla do kuchyně, otočila knoflíkem u plotny na nulu s tím, že jídlo dovařím, až se vrátíme. Koblížek už dole troubil, prý kde se flákám.
Původně plánované hodinové slídění kolem domků se protáhlo na hodiny čtyři. Ne snad, že bychom se tak moc kochali, spíš to bylo zklamání, ale došlo nám, že když se pojedeme najíst domů, tak budeme večeřet nejdřív v deset a to se nám nechtělo. Po chvilce pátrání jsme narazili na příjemnou restauraci, dobře se najedli i napili, zkrátka jsme si udělali hezký večer, přeci nebylo kam spěchat.
Domů jsme dorazili po jedenácté a mé první kroky vedli do kuchyně s tím, že hrnec s napůl dodělanými ptáky dám do lednice. A ejhle, rudé oko varné desky na mne nebezpečně mrká. První, co mne napadlo, bylo, že jídlo je nenávratně v háji. Blbě jsem otočila čudlem. Takže se to samo vařilo dohromady šest hodin. Se strachem jsem odkryla poklici a jaké překvapení. Nejen že se nic nepřipálilo, ale omáčka se tak dokonale odpařila, že ji nebylo ani potřeba dohušťovat. Masíčko se rozpadalo přímo před očima i bez mračení.
Oba jsme si dnes pochutnali. Koblížek mne však zaskočil otázkou, proč tomu říkám spanisches Vögelchen, když to není pták a ani nic španělského do toho nepřišlo. Nedokázala jsem odpovědět a tak se obracím na Vás. Víte někdo, proč tomuhle porkmu říkáme španělský ptáček? Napadá Vás příznačnější, výstižnější název? Tak sem s tím! ;)

Gulášek tak, jak ho máme rádi

15. července 2008 v 9:04 | schnytlik
Receptů na guláš je nepřeberné množství. Vídeňský, maďarský, ďábelský, houbový, mexický… Každý má ten svůj oblíbený, každý má svůj recept. Já mám taky svůj. Teda on je to recept mého papá, ale já si ho trochu upravila k obrazu svému. O jaký guláš se jedná? Ten snad vůbec nejzákladnější a nejjednodušší, jména nemá, ale moc nám chutná.

Cottage pie

11. července 2008 v 7:58 | schnytlik
Cottage pie je tak trochu jako pohlazení po duši. Není to žádný složitý, peněženku rujnující, kulinářský výstřelek, ale poctivá domácí strava, která potěší po těžkém pracovním dni možná víc než komplikovaná večeře o několika chodech. V jednoduchosti je prostě krása.

Chilli con carne

19. června 2008 v 21:24 | schnytlik
Jeden z nejjednodušších a v Čechách, i cenově, nejdostupnějších tex-mex pokrmů. Dokáže ho připravit i úplný začátečník, jen si ho nesmí upravit "po česku"! Několikrát jsem se nechala nachytat v místních restauracích. Snad za všechny mluví zkušenost z rádoby mexické restaurace na Smíchově. Představte si pěkně špekatou mletou vepřovou a do toho kydnuté bílé! fazole v kečupové šlichtě bez snahy o použití koření (nebo snad měli snahu o chilli verde, ale nějak zapomněli přidat jalapeños papričky a nacpali tam kečup?). Asi jako každé pořádně světem otřelé jídlo, má CCC spoustu variací a vedou se různé diskuze, co do něho patří a co určitě ne. Nejsem expert přes Tex-Mex ani jinou kuchyni, ale dovolím si zde uvést krásně jednoduchý postup pro přípravu mňamózního Chili.
 
 

Reklama