aneb zápisky z kuchyňského bitevního pole a jiné

Mimo mísu

Pane, pojďte si hrát...

27. října 2008 v 14:52 | schnytlik
Tak si tak dnes po obědě klikám, srkám u toho voňavou kávu a nestačím se divit.
Proklikala jsem se na blog Jamie Olivera a tam si přečetla, že v pátek 24. října na trh byla uvedena jeho video hra "What's cooking?". Jedná se o instruktážní hru o vaření a zároveň interaktivní kuchařku s cca 100 recepty a možností uložit dalších sto vlastních receptů.
Připíšete ji na list Ježíškovi nebo raději zůstanete věrni kuchařským knihám a/nebo sledování "cooking shows"?

Jak se vám líbí?

23. října 2008 v 16:40 | schnytlik
K této zprávě nemám co dodat, snad jen to, že při návratu z nedávného prodlouženého víkendu jsem měla výstup s pracovníkem bezpečnostní služby proto, že jsem si nechtěla vyhrnout triko, abych mu dokázala, že nemám pásek (ještě před průchodem magnetickým rámem) :((((((

Podzim ťuká na dveře...

10. září 2008 v 21:03 | schnytlik
S létem jsem se už rozloučila, ale podzim se stále nechtěl přihlásit o slovo. Pravda, sem tam byl sychravý den, ale ještě to nebylo to pravé ořechové. Tento týden se vše změnilo.
V noci je zima jak v ruském filmu, musela jsem zalovit na dně skříně a natáhnout pyžamo s nohavicema tak dlouhýma, že o ně škobrtám, a rukávy nepatřičné délky - v podstatě slouží jako rukavice. Sousedovic auto se po ránu třpytí krůpějemi, nad městem se vznáší šedavý oblak a slunce svítí z podivného úhlu.
Už i veverky si dělají zásoby.
Nevím, kde ty ořechy kradou, potvory zrzavý, protože široko daleko není jediná líska. A kde tahle černá krasavice našla vlašák, je mi taky záhadou...
Stromy prozatím vystavují na obdiv svou největší pýchu, ale je na nich znát jistá únava. Zkrátka a dobře, podzim se pomalu ale jistě plíží.
Snad s výjimkou kratších dnů a chladných nocí a rán, nemůžu podzimu nic vytknout. Miluju procházky přírodou, která voní zase trochu jinak, trochu víc zemitě, obzvlášť když mi zlatavé a červené listí šustí pod nohama.
Kochám se keři obsypanými rudými šípky, kapsy si nacpávám spadanými kaštany a když se poštěstí a najdu nějaké obzvláště vybarvené listí, tak i to si odnáším domů.
A taky už uzrály tyhle práskací kuličky. Jako malá jsem je rvala plnými hrstmi, šup s nima na zem, hups, prásk. Nejlépe v těsné blízkosti kaluže a tím vytáčela mámu cestou do školky k naprosté nepříčetnosti. (Mami, promiň.) Když se nikdo moc nekouká, dělám to dodnes :)))
Po dnešním velmi náročném dni, zas ta škola, ach jo!, jsem měla potřebu trochu vypustit. Na letničky v truhlíku za oknem už nebyla radost pohledět. Vzala jsem útokem květinářství a nakoupila lehkému mrazíku odolné rostlinky.
Doma jsem se s obrovskou radostí a požitkem pohrabala v hlíně, od sousedů si "vypůjčila" několik kalichů mochyně (přečuhovali přes plot, no ;)). A dílko bylo dokonáno. Téměř. S Koblížkem vedeme často diskuze o tom, zda trpaslíci a jim příbuzní, na zahradu patří nebo ne, a já tvrdím, že ne.
Ale těmhle střapatým strašákům do zelí a ježkům jsem prostě nemohla odolat :D
Tak mě napadá. Propadáte "masáži" sezónně vyzdobených výloh a výrobců/prodejců různých blbinek? Nebo jsem v tom sama, jak ten kůl v plotě?
 
 

Reklama