aneb zápisky z kuchyňského bitevního pole a jiné

Zelenina

Příběh ředkviček

24. října 2008 v 17:06 | schnytlik
Začátkem září musely proběhnout jakési podivné erupce na slunci. Z jakéhosi, mne zcela neznámého, důvodu, jsem si první zářijový týden vysela semínka ředkvičky. Koblížek si ťukal na čelo a já jen doufala, že z toho truhlíku alespoň něco vyleze. Každý den jsem kontrolovala, zda semínka mají dost vláhy. Přemýšlela, jak je ochráním před mrazem. To kdyby se počasí opravdu zbláznilo.
Týden a nic. Neztrácela jsem naději a stále semínka opečovávála. Také jsem k nim promlouvala. Jemným způsobem jsem se snažila jim vysvětlit, že na světě je přeci tak strašně krásně a že stojí za to vykouknout z hliněného domku ven.
Druhý týden nezačal o moc lépe, ale naději jsem neztrácela. Zejména když se začalo cosi klubat :) Koblížkův realismus můj optimismus srážel dokonale. Prý že to je jen nějaký plevel, co jsem si přitáhla v zemině. Odjeli jsme na víkend pryč.
Třetí týden, čtvrtek ráno. Otvírám okno, abych vpustila trochu čerstvého městského vzduchu a oko mi spočine na truhlíku. "Koblížku, pojď honem! Koukej! To je krása, viď?"
Koblížek mé nadšení, v šest ráno, nijak zvlášť nesdílel. Suše mě pochválil, že jsem tuze šikovný zahradník, ale že tohle ještě zdaleka není poživatelné :( Svým komentářem mou radost nezkazil, naopak! Však já ti ještě ukážu ;)
Ředkvičky prospívaly velice dobře. Každým dnem nabíraly nových sil a brzy se začaly rozvíjet víc a víc (takhle vypadaly čtyři týdny po výsevu).
Od našeho prvního setkání tváří v tvář uplynulo celých pět týdnů (od výsevu +/- 8). Starostlivá péče o ředkvičky, zahrnující denní kontrolu zavlažení, prohození pár slov a pohlazení, trvala až do dnešního poledne. Dnes jsem se rozhodla, že jim ukážu, o čem svět vlastně je. Bránily se, co jim síly stačily. Lehce pichlavé lístečky nastavovaly tak, aby mi podráždily kůži. Kořínky snad ještě v tomhle osudovém okamžiku zavrtávaly tak hluboko, jak jen to šlo. Ale já je stejně vykořenila.
Zdálo by se, že jsou to tak trochu podmíráci. Mne ale tolik nezajímaly ředkvičky samotné. Tentokrát šlo o jejich nať!
Není to tak dlouho, co jsem se snažila uhodnout, z čeho byla uvařena jakási polévka. Rozluštění hádanky bylo překvapující a zároveň šibalsky navádějící. Kdo si hraje, nezlobí a já si hrála. V kuchyni. Oloupala jsem jeden větší brambor, menší cibuli a pokrájela na kostičky.
Skalpovala jsem ředkvičky. Jejich nať pokrájela jen tak halabala. Vše orestovala na lžičce másla a lžičce olivového oleje, podlila vermutem, podusila, zalila trochou vývaru a nechala bublat, dokud nebyly brambory měkké. Osolila, opepřila, rozmixovala, nalila do misky, ozdobila kysanou smetanou.
Milá Bali, děkuji za inspiraci. Trošinku jsem si Tvůj, nebo snad statkářčin?, receptík upravila, tak doufám, že se všem francouzům teď neprotáčejí panenky. Moc jsem si pochutnala. V truhlíku se pár ředkviček ještě krčí, takže se do ní příští týden pustím znovu a tentokrát z dvojté dávky, bude to i pro Koblížka :)

Dýně kam se podíváš IV. (naposledy?)

2. října 2008 v 17:34 | schnytlik
Dýňonemoc. Myslím, že toto onemocnění je většině lidí celkem cizí. Lékařská věda ji zatím nedokáže úspěšně léčit. Devět erudovaných praktiků z deseti tvrdí, že se jedná o chorobu sezonní, podobně jako senná rýma. Kdy a jak se projevuje? Obsesivní myšlenky zaobírající se výhradně dýní a jejím zpracováním se začínají u těchto pacientů objevovat začátkem září. Většina postižených tyto myšlenky také realizuje, což jejich nejbližší okolí považuje za vůbec nejhorší příznak. Nemocný totiž své bližní terorizuje téměř každodenní přípravou krmě, jejíž podstatnou součástí je v podstatě jakýkoliv druh dýně. Zároveň se dožaduje účasti na akcích, které vedou k setkávání se stejně nemocnými a objevování nových druhů dýní, tykví, patizonů a produktů z nich.
A když už jsme u těch dýňových produktů, tak bych se asi měla pochlubit svými úlovky.
Začnu jedním z objevů sezony: Sweet Dumpling je bílá krasavice se zeleným žíháním.
Je to malý šmudla, ale při jeho ochutnání jsem šla do kolen. Tak nádhernou medovou vůni nemá žádná z dosud ochutnaných dýní/tykví. Jestli je nějaká vhodná pro sladkou úpravu, pak je to tahle. Udělala jsem malý hokus-pokus-test. Nastrouhala jsem ji, rozdělila na čtyři díly. Připravila listové těsto na šátečky, rozpálila troubu na 180°C. Kombinace byly následující: dýně + skořice + vlašský ořech, dýně s kokosem, dýně a sušená švestka, dýně a med.
Uhňácala jsem skoro úhledné šátečky a dala péct dozlatova. Nechala vychladnout a jala se ochutnávat. Absolutně nejlepší kombinací byla ta nejjednodušší. Dýně a med. Jeden přes druhého nekřičel, krásně se doplňovali. Na druhém místě se umístila várka se skořicí a ořechy. Mám poznamenáno, že příště přístrouhnu jablíčko nebo zakápnu citronovou šťávou. Kokos a sušená švestka. Tak to byl vyloženě přehmat, obojí je příliš aromatické a zabíjí chuť téhle delikátní dýně. Možná by ale mohlo dobře fungovat s něčím méně zajímavým.
Pokračovat můžeme dalším exemplářem. Dýní zvanou Chameleon. Barvami hýří, až oči přecházejí.
Tento kousek u mne skončil kvůli průvodní ceduli, kde psali, že je velice chutný i za syrova a hodí se do salátů. Tak to pěkně kecali! Pravda, je sice šťavnatější než ostatní, ale tvrdý jak beton a v zeleninovém salátu by mne nepotěšil. Výborný byl ale gratinovaný (stejný postup jako u brambor). Foto nemám, zmizel dřív než jsem dobila baterii :)
Taky jsem se nachala nalákat na dýňový likér a sekt. Byla jsem z toho, že to někdo vyrábí ,tak paf, že jsem si ani nevšimla, že to je celý chemický. Zjistila jsem při domácí degustaci. Likér připomínal lacinou broskvovou, jen kapánek víc obarvenou. Blééé. Znáte rychlý špunty? Tak asi tak chutnal sekt. Vlastně křivdím špuntům, protože ty aspoň bublaj :(
Úchvatný je olej z dýňových semínek. Momentálně jsem ve stádiu, kdy si jím pokapávám chleba ke snídani :) Občas ho alternuje některá ze zakoupených marmelád. Zejména u té dýňovo-rakytníkové mne trochu mrzí, že jsem koupila jen malinkou skleničku.
Jak vidíte i já jsem touto chorobou onemocněla. Dýňová sezona je v plném proudu a proto své okolí žádám o patřičnou dávku trpělivosti. Jsem si téměř jistá, že ve chvíli, kdy se z obchodů vytratí dýně, moje choroba ustoupí do pozadí (tedy alespoň do příští sezony). Na závěr bych chtěla poděkovat Terezce, která mi pomohla můj problém pojmenovat a všem stejně postiženým popřát hodně štěstí a zdaru v realizaci dýňových nápadů.

Dýně kam se podíváš I.

12. září 2008 v 11:39 | schnytlik
Dovolte mi, prosím, abych Vám představila hrdiny posledních dní. Dní ve znamení dýně. Nejprve se seznámíme s mladou slečnou dýní muškátovou (Cucurbita moschata). Její pevná slupka je poměrně mdlé béžové barvy.
Rozkrojit jde pěkně z tuha, za námahu se nám však odmění svou krásnou žlutooranžovou barvou, která evokuje krásné slunečné letní odpoledne (někoho to může taky pěkně nakrknout, když při pohledu z okna je všude šeď).
Původně jsem ji měla v plánu šoupnout do risotta. Pak jsem si ale řekla, že si možná zaslouží jinou úpravu než projití varem. Udělala jsem z ní super chuťovku ke sklence vína a příjemnému filmu.
Suroviny:
1 muškátová dýně
2 lžíce oleje z vlašských ořechů
2 stoužky česneku, rozetřít
1 chilli paprička, nakrájet najemno
sůl podle chuti
půl lžičky mleté skořice
několik strouhnutí muškátového oříšku
odrbané lístky rozmarýnu z jedné dlouhé snítky
Postup:
Troubu si předehřejeme na pěkných 220°C. V misce si připravíme takovou skoro pastu z výše uvedených ochucovadel. Rozmarýn klidně zaměňte za jinou Vámi oblíbenou aromatickou bylinku. Chilli papričku můžete vynechat nebo nahradit mletými, podle chuti. Pokud nemáte olej z vlašských ořechů, nezoufejte, prostě použijte jiný. Co ale určitě nevynechejte je muškátový oříšek a skořice. Nádherně podpoří lehce oříškovou a nasládlou chuť této dýně, ne nepodobnou sladkým bramborám.
Dýni vydloubněte bříško, semínka si schovejte na příští rok na zasetí nebo si je opražte na suché pánvi, pokrájejte na stejnoměrné dílky a pořádně namažte marinádou. Pěkně ji naskládejte do nepřilnavého pekáčku, nebo vyložte pečícím papírem, slupkou dolů a šup s ní do trouby.
Hotová bude asi za 20-30 minut, poznáte podle zlatavých puchýřků a pronikavé omamné vůně. Naložíme si ji na talíř a můžeme se do ní pustit jen tak, jak je anebo ji použijeme jako přílohu k něčemu neméně dobrému.
Pokračování příště....

Bílá rajská?

8. září 2008 v 16:28 | schnytlik
Na zahrádce jsem sklidila posledních pár rajčátek (když sluníčko kapánek přitlačí, tak ještě jedna várka bude :) ). Jsou děsně pidi, ale krásně voní. V salátu by je člověk lupou hledal, jíst je jen tak samotné, to bychom se taky nenajedli. Vítězí chuťově luxusní, ale surovinami a peněžence dostupná, rajská polévka. Nuda? Ale kdepak, tahle je docela jiná ;) A navíc takto voňavá rajčátka, která jsou pro přípravu této lahodné polévky naprosto nezbytná, už asi neseženeme. Zejména v zimě ne... Takže vyhrnout rukávy, jdeme na to!
Suroviny:
300g VOŇAVÝCH rajčátek, skleníkové polystyreny jsou nepoužitelné!!!
250 ml smetany
1 stroužek česneku
po snítce rozmarýnu a tymiánu
2 kuličky jalovce 1 hvězdička badyánu
20ml bílého balsamika
po lžičce fenyklových semínek, cukru a soli
čerstvá bazalka (pouze jako zdobení ;))
Postup:
Rajčata s bylinkami, octem, cukrem, solí a kořením rozmixujeme. Vezmeme plátýnko, nebo jako v mém případě čistou utěrku, která už má něco za sebou. Překryjeme jí misku nebo rendlík, do kterého budeme odchytávat výsledný produkt.V podstatě by se dalo využít papírových utěrek, ale ty se trhají, takže nedoporučuju. V této fázi nám utěrkou protéká nádherně růžová šťáva. Pokud chceme skutečně dosáhnout toho, že naše rajčatová polévka bude bílá, musíme znovu filtrovat.
Tentokrát přes papírovou utěrku (dvě vrstvy), protože podíl pevných částic je téměř nulový, cezení tudíž probíhá rychleji a dá se to ukočírovat. Teď bychom vlastně mohli skončit. Výsledkem "dvojté filtrace" je neuvěřitelně voňavá, chutná a osvěžující studená polévka.
Tentokrát budeme pokračovat a vytvoříme si opravdu bílou polévku.
Svaříme si smetanu, přidáme vymačkanou šťávu, prohřejeme a můžeme podávat v šálku ozdobené listy čerstvé bazalky.
Nevím, jestli na Koblížka něco zbude, pořád chodím ochutnávat.... ;)

Plněné cuketové květy

12. srpna 2008 v 14:27 | schnytlik
Dnes mi pan zelinář udělal velkou radost. Na pultiku, ne pod pultíkem, měl cuketové květy. Ty my s Koblížkem můžeme. Máme je rádi plněné sýrem, kozí, ovčí, to je jedno, masem, zeleninou, smažené i pečené. A ten poslední balíček jsem si prostě musela koupit. Dokonce byly bio, jen mě mrzí, že každý květ byl balený zvlášť v celofánu a ještě v plastikové krabici. U řezníka jsem si nechala namlít trochu libového hovězího a na naší pidi zahrádce utrhla několik rajčátek a téměř dohola očesala bazalku. To jsou téměř všechny suroviny, které jsou potřeba na tuhle chutnou rychlovku.
Suroviny:
8 cuketových květů
200g mletého masa
hrst (čersvě) strouhaného parmezánu
stroužek česneku
200g rajčat
dvě hrsti bazalky
sůl, pepř, olivový olej
Postup:
Z květů opatrně vydloubneme tyčinky, pestík či co tam najdeme, a snažíme se je moc nepotrhat. Mini cuketce uřízneme zadek, ale uchováme pro další upotřebení. Mleté maso podle chuti opepříme, ale nesolíme. Promícháme s parmezánem a polovinou nasekané bazalky. Já používám libové hovězí, někomu by se mohlo zdát suché. Můžete použít směs s vepřovým nebo i samotné vepřové, náplň bude šťavnatější. Květy opatrně napěchujeme masovou směsí a lístky na konci trochu zatočíme.
Troubu rozehřejeme na 200°C. Odříznuté konce cuketek pokrájíme na tenké plátky, stejně tak rajčata. Společně je vložíme do zapékací mísy, zalijeme olivovým olejem a pokud nám zbylo bílé víno od večeře šup tam s ním. Lehce osolíme a omlýnkujeme zeleným pepřem. Navrch položíme naplněné cukety, přikryjeme alobalem, v lepším případě druhou mísou. Pokud vám, tak jako mne, zbude masová směs, uplácejte z ní kuličky a přidejte do mísy. Celé to vrzneme do trouby a necháme asi 20 minut dusit. Poté odkryjeme, přidáme prolisovaný česnek a zbytek bazalky a necháme zeleninovou šťávu zredukovat. To bude cca dalších deset minut. Jako příloha poslouží řádně očesnekovaná topinka.

Brokolice se žampiony

1. srpna 2008 v 13:58 | schnytlik
Po velice povedené dovče nás čeká pořádná odtučňovací kůra! Během týdne jsme se oba projedli k tří a půl kilovému váhovému příbytku. Stydíme se jeden před druhým, že nedopneme gatě. Dohodli jsme se, že jídelníček trochu odlehčíme. Ostatně nejen váha, ale i horké letní počasí nás k tomu nabádá. Kdo by ale chtěl neustále jíst různé salátové variace?

Teplý letní salát

10. července 2008 v 8:52 | schnytlik
Ať již z vlastní či sousedovic zahrádky nebo zelinářství, kde konečně se sezónou koupíme kvalitnější a cenově přijatelnější zeleninu, máme spoustu rajčat a paprik. Už tu byl klasický rajčatový, šopský, řecký a nevím jaký ještě salát. Proběhlo lečo, plněné papriky. Výčet nekonečný. Stále máte přebytek? Zkuste tento lehký, rychlý salát. Ani lečo, ani caprese, ale je to jedlé a nedá se na tom vůbec nic pokazit!

Vegetable bake

8. července 2008 v 12:36 | schnytlik
Okurková sezona začala anebo se mílovými kroky blíží a spolu s ní nastává čas sklizně cuket. Ti, kteří mají v příbuzenstvu šílence, co pěstují cukety na tuny, jsou obdarovaní macatými cuketami a většinou neví, co s nimi. Obligátní smažená je taková nemastná neslaná, tedy mastná dost, ale většinou nás chuťově neuchvátí. Bramboráky nastavené cuketou jsou fajn, zejména při dnešních cenách brambor, ale kdo by chtěl v horku trávit několik hodin postáváním u plotny… Tenhle receptík je super způsob, jak zužitkovat cuketu, nenásilnou formou nakrmit naše milé mrkvičkou, vhodný jako lehký oběd či večeře. Skvělé je i to, že pokud nám náhodou trochu zbude, můžeme to dorazit druhý den. Níže uvedený předpis je dostačující pro 4 osoby.
 
 

Reklama