aneb zápisky z kuchyňského bitevního pole a jiné

Zvěřina

Potkal se gin s jalovcem

29. října 2008 v 17:31 | schnytlik
Znáte to? Ráno vstanete a zjistíte, že není kafe. Uvaříte si tedy čaj, zakápnete mlékem a můžete to vylít, protože přes noc zkyslo. Jedete nakoupit a uděláte si pětikilometrovou zajížďku, protože jste blbě odbočili a motáte se v blutišti jednosměrek. V superhyper vám někdo štípne vozík, asi omylem, často se to nestává, když očucháváte rajčata jestli vůbec jako rajčata voní (kupodivu ano). Protože v kapse nemáte ani vindru, v tom vozíku bylo poslední euro mince, musíte k informacím a deset minut čekat než se tam někdo objeví, abyste dostali magické kolečko. Ve vozíku je téměř vše, a není toho málo, protože všechno doma došlo, vydáte se k mléčným produktům pro mléko. No a mléko nemají, teda mají, ale už dnes je best before a plnotučnému mléku neholdujete. Pokladny jako naschvál jedou jenom tři, lidí asi tři sta.
Přijedete domů, vytaháte všechen nákup nahoru, dolů vezmete pytel s odpadky. Pytel samozřejmě praskne a odpad se vesele kutálí po schodech. Když už máte uklizeno, vyberete schránku. Tam na vás čeká liebesbrief s pokutou za překročení rychlosti ve vesnici, o které ani nevíte, že jste tam vůbec kdy projížděli. Máte pocit, že byste nejraději zalezli do postele, zavřeli oči a nevylezli dokud tenhle šílenej den neskončí. To bohužel nemůžete, čeká na vás několik dalších povinností a ne příliš radostí.
Ke konci dne chystáte večeři. Raději nic, co by vyžadovalo více než jen otevřít lahev vína, včas vyndat sýr a pokrájet zeleninu. Při krájení zapomenete, že jste včera nabrousili nůž a uříznete si kus palce (no dobře, byl to jen nehet a na talíři neskončil). V pepřomlýnku došel pepř, saháte do poličky s kořením, sakra, proč je tak vysoko, už ho máte.... a společně s ním i skleničku s jalovcem. Sklenička, odvozeno od slova SKLO, se při pádu rozbíjí a vy si v tom jalovčí pěkně dusáte. K pláči, že? To chce něco tvrdšího než sklenku červeného. Rozšlapaný jalovec
voní. Krásně voní. Voní jako gin. Mám chuť na gin. Led, gin, tonic a kus okurky. Úklid ještě chvíli počká, ta vůně se musí vychutnat. Na zemi jalovec, na okně rozmarýn, v lednici jelení a v ruce gin........
Suroviny:
marináda na 150g plátek z jelení kýty (mám spořivou, takže jsme se o něj dělili dva):
12 kuliček jalovce
8 kuliček růžového "pepře"
8 kuliček černého pepře
4 lžíce oleje (použila jsem z hroznových zrnek, ale slunečnicový bude super, olivový tentokrát vynecháme)
půl lžičky anýzu
na omáčku:
lžíce másla a sádla
8 kuliček jalovce
4 kuličky růžového a
4 černého pepře
4 kuličky nového koření
snítka rozmarýnu
dvě větvičky tymiánu
200 ml hovězího vývaru
200 ml červeného vína
1 malá mrkev (cca 50g)
1 malá cibulka
1 panák ginu (optional :D)
dle chuti sůl
příloha:
100g krup
100g zelené francouzské, téměř nerozvařitelné a moc chutné, čočky (oblast Le Puy)
1 bobkový list
1 menší snítka rozmarýnu
300ml hovězího vývaru



Postup:
Začneme tím, že v hmoždíři řádně pohmoždíme koření. A to tak, že na prášek. Tím si v podstatě po tom příšerném dni ulevíme. K tomu, že se tak snažíme předejít demolici něčeho cennějšího se nepřiznáme a randál svedeme na zaujetí vařením. Vzniklý prach smícháme s olejem a marinádou opatláme maso a necháme několik hodin uležet (nejlépe přes noc).
O několik hodin, nebo den, později se pustíme do vaření. V hrnci přivedeme k varu 300ml vývaru, vsypeme krupky a čočku, přidáme bylinky a vaříme do změknutí a absorbce tekutiny. Vychází to asi na 20 minut. Podle toho, jak budete krupkám připalovat, je možné, že budete potřebovat trochu vody navíc (to když budete připalovat dost).
Na pávni si rozpustíme máslo a sádlo a dáme restovat na pidi kostičky rozkrájenou mrkev. Až bude tuk krásně žlutooranžový (od mrkve), přidáme koření a na drobno pokrájenou cibulku. Necháme zesklovatět, pak zalijeme vínem. Odpaříme na poloviční množství a zalijeme vývarem. Přihodíme bylinky a necháme opět zredukovat na polovinu. V tento okamžik budeme stát na rozcestí. Obě cesty vedou k parádnímu chuťovému zážitku, který si budete chtít pořád a pořád opakovat, ale přesto jsou jiné. První, má oblíbenější, možnost je odstavit omáčku, vyjmout bylinky. Vlít do ní panáka ginu a rozmixovat vše na cimprcampr, včetně všech kořenících bobulí. Vyleze nám z toho spíš šťavnaté, hodně aromatické pyré, u kterého si budete rvát vlasy, že jste toho neudělali víc. Druhá možnost je přecedit, ev. propasírovat, a vynechat gin. Hladká, krásně ovoněná, lehce nasládlá omáčka se stane nepostradatelným doplňkem k trochu nezvyklé příloze a zvěřině.
K přípravě masa se vyjadřím pouze takto: Pokud nemáte chuť vašim blízkým naservírovat podešev, při vaření si nečtěte a už VŮBEC netelefonujte s kamarádkou. Jinak postupujte, jak je vaším zvykem.

 
 

Reklama